Úvaha o lidském žití

V módě je budovat si krunýř, který nás chrání před vnějším světem, vytvořit si tuhou hroší kůži, přes kterou se nás nikdo a ničím nedotkne. Člověk je však bytost emotivní a citlivá, i když si rád hraje na „tvrďáka“. V hlavě má tisíc věcí, milion tužeb a ještě více představ, o tom, jak žít, aby...

V zajetí času

Kolikrát jsme to už slyšeli: Kéž by den měl více než 24 hodin. Nafukovací dny a noci bychom mnozí potřebovali jako sůl, protože nám čas utíká skutečně jako voda. Ale neměl by nám protékat jen tak mezi prsty, aniž bychom jej plně a hodnotně prožívali. Čas jsou peníze Častokrát slýcháme: Můj čas je drahý, nemrhej...

O přátelích

Spočítat přátele je někdy pěkný oříšek. Ne že by jich bylo tolik, aby na to nestačily ruce jednoho člověka, ale spíš se nabízí otázka: Kdo je můj přítel? Kdo je kamarád, dobrý známý, známý, a kdo je jenom soused přes chodbu? Kritéria, jak vypadá kamarád, si musí určit každý sám a pozor, je to pořádně...

Zabiják zlo

Je to jako sen. Nevlídnost a zloba se v některých lidech mísí tak silně, že tím obtěžují druhé. Jenom svou existencí, slovy, činy nebo náznaky jim ubližují. Jednak proto, že chtějí a nebo aniž by si to uvědomovali. Na vině může být špatný zdravotní stav, neuspokojivá nebo žádná práce, mindráky, osobní averze či cokoli jiného....

Já, člověk

Pozoruji svoje tělo. Poslouchám je tiše a dávám pozor. Ono je moc chytré a posílá signály, někdy méně, někdy více varovné, jindy si zase jen tak bez nároku na splnění něco přeje a je to docela zábava… zkuste poslouchat svoje tělo. V noci Občas se lidem ve spánku něco zdává. Říká se, že sny jsou...

Super skvělý život

Jaký si to uděláš, takový to máš. Okřídlené motto, které nemůže neplatit, protože každý člověk je skutečně strůjcem svého štěstí. To už by musel být neskutečně velký smolař, který si to sice udělá takový, ale má to makový. I když – nikdy neříkej nikdy a také výjimka potvrzuje pravidlo. Jakého muže do cesty postavil život...

O zlodějích duše

Tuhle vám někomu ukradli přímo před domem auto. To je vážně nehezké a člověku to způsobí problémy, jejichž řešení nějakou dobu potrvá, i když auto bylo firemní. Támhle zase jednomu v obchodě ukradli z tašky peněženku – je to fakt k pláči, přijít k pokladně a nemít čím zaplatit, přijít o občanku, kreditní kartu a...

Život je krásný

Bez váhání nastavil svoje ouška k poslouchání a byl tak pozorný. Hltal každé slovo a vrýval si je do paměti. Sám jich sice moc neuměl, ale bylo vidět, jak lační po poznání, po umění, po radosti a pocitech. Dostal, co si žádalo jeho nitro. Ten malý chlapec toho sice moc nevěděl, ale věděl, co chce,...

Člověče, probuď se aneb Změna je život

Častokrát se člověk přistihne, jak váhá. Neví, zda má to či ono udělat tak či jinak, neví, zda má odpovědět ano nebo ne. Kolikrát (a je to k pláči) neví, jestli se usmívat, mračit nebo se tvářit neurčitě. Vždyť gesta, mimika a řeč těla za nás také hovoří, i beze slov. Co nás, lidi, rozumné...

Alenkou v cizí zemi

Bezútěšné, prázdné a tupé ráno. Za zavřeným špinavým oknem je sotva vidět v mlze les, mihotavé světlo lampy pomalu vyhasíná, k zemi se snášejí malé líné částičky čehosi blíže neurčitého. Vzduch je těžký a špatně se dýchá. Nálada pod psa. Ticho a nuda, prázdný žaludek a bolest hlavy, myšlenky na to, co bude a nebude,...