Čas letí jako bláznivý…

…a nechytím ho, ani vy – zpíval kdysi dávno Karel Gott. Melodie nám vleze pod kůži a nejde zapomenout. Až si tak najednou možná uvědomíme, že zpěvákova slova jsou velkou pravdou, protože čas odměřuje všem stejně. Není úplatný, nepodvádí a nikoho neprotěžuje. Minuta za minutou nám všem ubíhá stejně, ať běžíme maratón, nebo ležíme upoutaní na lůžko.

Dívejte se kolem sebe

Vlaštovky právě mají cvičení k odletu. Maminky hledají školní aktovky a měří dětem přezůvky. Zase jsou už malé a potrhané. Kytičky pomalu odkvétají a sežehnutá letní tráva lační po vodě. Obloha je nevyzpytatelná a zatím je stále zamilovaná do léta a ne do podzimu. Lidé spěchají pořád stejně, ať je léto, podzim, zima nebo jaro…

Staré střídá nové

Obnošené boty hodíme do popelnice a kupujeme nové, na nový školní rok. Tam se narodilo miminko a zavoněl heřmánek, tady jde jeden odvážlivec poprvé do školy a támhle se už někdo chystá na středoškolská studia. Vyrostly nové domy a někde nové chodníky či silnice, ze štěňátka je už velký pes a z našeho pejska bude stařeček. Máme ho rádi, i když už má věk. Nové milujeme, o staré pečujme. I my budeme jednou staří, odložení, nepotřební…

Letargie versus radost

Často slýcháváme kolem sebe: Tak na tohle se vážně netěším – plískanice, studená rána, mlhy, deště… brbláme si pod vousy. Jenomže každá věc na světě má svůj rub a líc, dává nám dobré i špatné, prospěšné i zbytečné. Jenže tak už to na světě chodí. I studené ráno se probere a může se z něho stát překrásný den, plný úžasných zážitků, potěšení a radosti. Nevěříte? Tak pozorujte, zapisujte a buďte sami k sobě upřímní. Je to skoro jako v účetnictví – má dáti, dal, respektive dal a vzal…

Kampak to spěcháte?

Lidé se probudí a hned kouknou na hodiny. Několikrát denně sledují čas. Je ten správný čas? Máme ještě čas? Anebo už jsme to prošvihli? Mám strach, aby už nebylo pozdě. Člověče, prober se, dokud jsi tady. Země je naší matkou a vesmír naším otcem, jejich srdce tepou v nás a my máme ještě zatím čas. Nic nám neujede a nic neztratíme, pokud nejde o život. Cenné vteřiny života odtikávají a my se jen tak válíme, spíme, poflakujeme se, sedíme na pivu, hledíme na TV, nic neděláme a nudíme se, díky bohu, že ne všichni…

SOS

Sekera. Ó náš pán. Sobota. – Silnice. Ó náš pán. Světluška. Vysíláme a vyzařujeme, voláme o pomoc a tolik toužíme žít život plný lásky, štěstí, porozumění. Často jdeme přes překážky a hledáme ten svět, který jsme si po nocích vysnili. Ale budíček pořád ještě tiká. Tak to nevzdávejte. Úsměv a běžte to zkusit znovu, trochu snahy s trochou chuti a s příměsí štěstí –  mohlo by to vyjít. Ale doma za pecí se nestane NIC.