PRO TVOJE LASKAVÉ OČI

Byla to láska na první pohled. Díval se něžně a hladil mě svou neviditelnou rukou. Cítila jsem se šťastná, vypadalo to nadějně, dokonce jsem měla pocit, že konečně klidně usnu a budu spát celou krásnou dlouhou noc… Strnula jsem, zaskočena myšlenkou, co mu řeknu. Že už se nebojím ničeho, že mi je s ním dobře.

Z očí do očí

Konec konců z očí do očí zpříma a nejenom na malý okamžik se podívá málokdo. Čestný pohled je jako nedostatkové zboží a takového „zboží“ je třeba si vážit. Má v očích ďáblíky nebo barevné korálky? Je v pohledu vidět nálada anebo je to jenom zdání? Poznáme při očním kontaktu, kdo je dobrý a kdo nemá právě ty nejlepší úmysly? Z očí do očí se dá leccos vyříkat, možná i vyřvat. Ale taky se dá hodně věcí vypovědět beze slov, a kupodivu může být vše náhle jasnější, než kdy jindy. Člověk nemusí být oční lékař ani psycholog, nezřídka si může podle podobných indicií dost dobře poradit.

Prázdný pohled

Takovým pohledem nás nečastují lidé se zbytky zraku nebo lidé, kteří nevidí. Bohužel čím dál víc lidí se zrakem jako rys umí zaostřit tam někam přímo nad vás, do dálky, do nedohledna, nikam. Dívat se skrz někoho nebo něco nemusí nutně naznačovat nadřazenost, lhostejnost, nezájem. Pohled, který visí nad námi, říká, že dotyčný má ještě mnohem více jiných starostí a jiných důležitých věcí, než které se týkají zrovna toho, s kým „mluví“. Neúčastný pohled je v dnešní době poměrně hojný artikl.

Ten, kdo se dívá právě teď

Můj kamarád kouká, kdy jen může a vždycky, když má příležitost. Vůbec to nikomu nemusí vadit, buď mu pohled vrátíte, nebo se dívejte jinam. Ten pohled je velmi vypovídající, já v něm cítím účast, touhu skrýt se pod mou teplou deku a foukat do mého horkého čaje. Dívá se a dívá, beze slov a přesto je tak empatický. Povídáme si – nevyřčená slova plynou jako pára vznášející se k nebi, kde se bezděky rozprostírají vedle nebeských obláčků. Do nich si halí svoji tvář, a mě je krásně…

Nablízku a přece tak vzdálený

Někdy je vztah složitější. Líp je vám s tím, kdo není zrovna po ruce, kdo je na míle vzdálený, ale přesto blízký. Kdo umí vytvořit pouto bez výhrad, bez výčitek, bez kompromisů. Pouto, které vytrvá po celý život. Ten můj, co je právě nablízku, rozumí. Dívá se. Laskavým pohledem s konejšivým gestem, kterým mi kyne: Jdi spát. Jsem tu s tebou. Držím hlídku. Neboj se. Ochráním tě. – A tak mu i sobě tiše šeptám do polštáře: Jsem ráda, že tě mám. Nejsi sice jenom můj, ale dál rozžínej světlo všem, kteří je potřebují. I přesto mi dáváš nekonečnou sílu, jedinečnou přízeň a svoji bezvýhradnou lásku.

Ty můj měsíčku na nebi širokém…