Žádný strom nevyroste až do nebe

V paměti mám a stále uchovávám mnoho krásného, co kdy udělala nebo vyřkla babička. Nechť je jí země lehká. Vždy, když zapaluji svíčku a vzhlížím k nebi k těm, kteří nám chybí, vybaví se mi myšlenky, i pro dnešní dobu příznačné a plné moudra.

Uč se, studuj, ať jsi chytrý

Možná. Avšak chytrost a moudrost se od sebe hodně liší. Jak se říká, moudrost jde ruku v ruce se zkušenostmi a věkem, ne s tím, kolik toho člověk vystuduje a naučí se. Může se objevit s prvními šedinami, to už máme za sebou něco odžito. Moudrost přichází k lidem nejenom sečtělým, ale i k vnímavým, empatickým, upřímným, ne k těm, kteří kážou vodu a pijí víno.

Vím, že nic nevím…

…říkají moudří, a přesto vědí. A stále se podceňují, dál hledají nové odpovědi na nové otázky a o sobě často pochybují. S hlupákem je to mnohem snazší, jeho sebevědomí nezná mezí. Babičky a dědečkové svoji moudrost skrývat nemusejí, avšak často ji pochopíme dost pozdě a někdy až úplně pozdě. Díky bohu ne za jejich materiální, ale duchovní dědictví, které nám po sobě zanechávají. Šťastný je ten, kdo z něho může a umí čerpat po zbytek svých dnů.

Nesuďme druhé

Někdy se z ničeho nic stane, že se vám vybavují věty, příběhy, dny i celá životní období. Babička sice měla také svoje mouchy, ale byla obětavá, pracovitá, pečlivá, hodně toho uměla, hodně zažila a znala. Nikoho neodsuzovala a věděla proč. Nejdřív si nazuj jeho boty a zkus v nich celý den chodit. Nikdo se nebude ptát, jak jsi to dělal, ale kdo to dělal. – V dnešním životě se to hemží příběhy, které vyslechneme. Ty, ze kterých se radujeme, se tak dobře nevyprávějí a bohužel světem vůbec nekolují. Kdo má jaké trable, potíže, nemoci a příkoří se však šíří rychlostí světla. A tak se z banalit mohou stát celé románové příběhy a dramata, často až k pláči. Jenomže převyprávět je a poslat dál ještě nikdy nikomu nepomohlo – cesta vede jinudy. Pošlete do světa místo deprese něco pozitivního, vyšlete energii! Vrátí se, jako bumerang.

Až do nebe žádný strom ještě nevyrostl

Velká gesta jsou jako stromy. Ale ani ta nedosáhnou k nebi. Snad by lidem prospěla trocha skromnosti a pokory, tak by vyrostli mnohem víc, protože růst není jenom zvětšující se příbytek, majetek, bohatství, ani vysoké či vážené postavení. Rosteme do hloubky a sílou ducha, obsahem svého nitra, tím, co vidět vskutku není a přece to kdesi v nás je. „Je člověk a Člověk“, však při vyřknutí je od sebe rozeznat nelze. I velký strom se jednou skácí k zemi – a moudrého to nepřekvapí.

Já, člověk rozumný, tvor myslící

Naše mysl má velkou moc a naše činy velkou váhu. Bohužel v některých situacích je i člověk rozumný, myslící, na hodně věcí krátký. Účet za život je vystaven a reklamace se nepřijímají. Zasadit semínko a svoje city, myšlenky, moudra poslat dál není nikdy pozdě. Ne poštou, ale v našich dětech. To, co jim dáme do vínku, nemusí být zcela originální, a nemáte-li babičku, postačí citovat tu od Boženy Němcové. Protože i malé věci v dlouhodobém horizontu mění svět.