V jistou dobu se Amy Winehouse nešlo vyhnout, protože byla zkrátka asi všude… A pak najednou nebyla…

Je vždy smutné, když odejde tak mladá duše, která by mohla letět životem ještě tak dlouho. Byla především něčí dcera, sestra, kamarádka a nakonec i manželka. Po ní zůstaly hodiny záznamů, které budou legendární i za 40 let. Přesto to byla lidská bytost se všemi svými rozpory. A já ji pro vás rozeberu dle astropsychologie. Hned na začátku bych ráda uvedla, že nejsem velká fanynka její hudby, neznám detaily jejího života a neviděla jsem film o ní. A možná je to dobře, protože vše, co zde napíšu, nebude ovlivněné ničím jiným než mými znalostmi a schopností vycítit charakter energie.

Rozporuplná Amy Winehouse

Amy byla rozporuplná. Jak jinak nazvat to, že velmi často, ne-li stále, trpěla pocitem, že není prostě dost dobrá? Její mysl jí to neustále našeptávala. Amy kvůli tomu musela velmi často svádět boj je svou velkou stydlivostí. Snažila se proto tyto myšlenky umlčet všemi možnými, často nevhodnými způsoby. Pocity bolestné nedokonalosti byly provázeny úzkostmi, sebekritikou a pravděpodobně až depresemi. Na druhou stranu její duše se pohybovala ve výšinách, toužila po dalekých cílech, které chtěla odvážně následovat. Vždyť přeci byla stvořená pro něco vyššího. Její duše ji o tom neustále přesvědčovala, stejně jako Amy pak chtěla přesvědčit svět, že se narodila pro něco velkého.

Neustálý boj mezi euforií a pádem

Bohužel tyto dvě části její osobnosti v ní sváděly neustálý boj. Amy tak přecházela z euforických stavů, kdy se cítila být odvážná a na vrcholu, do propastných okamžiků, kdy se naprosto nenáviděla. Tyto stavy dokázala zakrývat za laskavost, slušnost, spontánní hry, blbnutí, žerty, náhlé výbuchy energie a chvíle kdy se suverénně chovala, jako by měla vše pod kontrolou – včetně vlastního sebevědomí. Bohužel, byla v tom natolik přesvědčivá, že si nejsem jistá, zda její nejbližší okolí skutečně a včas vědělo, co se v ní odehrává. Amy nechtěla působit jako slaboch, byla rovněž velmi hrdá a ve své podstatě se neustále snažila skrývat, jak moc spontánní, a idealistická ve skutečnosti je. Bohužel právě tuto spontánnost, idealismus její pragmatická, kritická a náročná mysl často odsuzovala jako slabost a nedostatek, důvod jejich potíží a ona se jej proto mohla snažit potlačit, což se ne vůbec úspěšně dařilo.

Výbuchy vzteku a chlad

U Amy se pravděpodobně musely objevovat výrazné výbuchy vzteku a agresivity, které se střídaly s momenty absolutního chladu, kdy na nic nereagovala a chovala se jako mechanický stroj. Tyto chvíle se pak měnily v přehnané projevy pozornosti, velkorysosti, šlechetnosti a starostlivosti, zvláště když cítila výčitky nebo chtěla někoho cíleně okouzlit. Pokud chtěla někoho o něčem přesvědčit, buď se to snažila prosadit silou, nebo předstírala, že se jí daná slabost, nedostatek netýká.

Amy Winehouse a její nenávist k sobě

Proč se vlastně Amy někdy tak nenáviděla? Měla velký smysl pro detaily a nedostatky. Když se na něco zaměřila, byla schopná s posedlostí pracovat na tom, aby dosáhla dokonalosti, jakou si představovala. Jenže její očekávání byla tak vysoká, že často nesplnitelná. Její mysl se zacyklila v nedostatcích, se kterými byla neustále nespokojená, protože téměř žádný výsledek jí nepřipadal dost dobrý. To, že se jí nedařilo dosáhnout svých náročných představ, v ní probouzelo nenávist vůči sobě samé. Pokud stejné chyby v jejích očích dělali druzí, mohla být vůči nim velmi kritická. U Amy se dokonce mohly objevovat i žárlivé excesy, především v partnerských vztazích. Navíc svého partnera mohla chtít ovládat či alespoň organizovat.

Sebeobětování versus ztráta identity

Amy se paradoxně dokázala pro druhé velmi obětovat, jestliže si myslela, že to je nutné či jinak potřebné, a pomohlo by to praktickému výsledku. V ten moment se mohla snažit změnit, být lepší, přizpůsobit se lidem, které milovala. Tím se ale připravovala o svou vlastní identitu. A právě svou identitu nedokázala ocenit, i když po ocenění zoufale toužila. Kompenzovala si to uznáním a obdivem druhých, které získávala díky svým výkonům.

Amy Winehouse a její toxická stránka

Pokud by se Amy dokázala naučit ovládat své myšlenky, možná by to vyvážilo její potřebu pozornosti, sklon k přehánění a trochu zahleděnost do sebe – do své image. Ve své podstatě byla Amy pro sebe velmi toxickým člověkem, který přecházel z jednoho extrému do druhého. Jakékoliv závislosti tento cyklus jen posilovaly. Amy Winehouse nebyla člověkem, který by kdy v životě měl zdravé sebevědomí nebo znal svou skutečnou hodnotu. Její hodnota v jejích očích závisela na výkonu, který podávala, a na image, kterou si sama chtěla kontrolovat. Amy byla na sebe velmi náročná, protože nikdy nebyla spokojená s tím, kým je. A aby to nebylo málo komplikované, neměla ráda, když za ni někdo rozhodoval nebo jí něco přikazoval.

 Závěrečná lekce

Ačkoliv se Amy stala legendou pro svůj projev a písně, pro nás všechny by měla být příkladem toho, jak důležité je mít se rád. A jak důležité je to i pro naše děti, pokud je máme. Žádný rodič se totiž nechce dočkat toho, že život jeho dítěte bude předčasně ukončen. Je smutné, že až ve smrti nalezla ten klid, kterého na tomto světě nedokázala dosáhnout.

Doufám, že se vám tato krátká ukázka rozboru dle astropsychologie líbila. Brzy se můžete těšit na další.

Stáhněte si exkluzivní 15 stránkový PDF soubor „Jakých chyb se dopouští 12 astrologických znamení  ♈ v postavení planety Venuše v partnerských vztazích a v sexu“. Můžete stáhnout zde.

A autorce: Jmenuji se Mirka Bittner a na profesionální úrovni se astropsychologii a koučinku věnuji 15 let. Rozebírání lidí je má obrovská vášeň, kterou „trpím“ už od dětství. V kombinaci s mou velkou emocionální inteligencí přináší rozbory s výsledky, které lidem berou doslova slova z úst. Miluji pomáhat s transformaci života a díky mému přístupu se transformace u druhých děje rychle, efektivně a na hluboké úrovni.