Budoucnost? Otázka bez odpovědi?

Někdy se při sledování médií doslova zapotíme a říkáme si: Ještě, že tohle není u nás, že jsme tohle nemuseli zažít nebo že žijeme jinak. Děsí nás příběhy nešťastných, nemocných či jinak postižených lidí, zvířat, celých národů. Lhostejnost je sice in, ale najde se i hodně těch, kteří hroší kůži prostě nemají. K tomu všemu, když před spaním ještě přidáme nějakou detektivku (ať už televizní nebo knižní), minimálně špatné sny nám zadělávají na nespavost a naše psychika dostane na frak. Svět kolem nás se řítí šílenou rychlostí kamsi do neznáma a všechno strhává s sebou. I nás? I nás.

Nedejme se

O ovlivňování a manipulování s lidským vnímáním už toho bylo napsáno poměrně dost. Jenomže, stále to hodně bezelstných duší nepochopilo a nechají s sebou cloumat, jak se manipulátorům zlíbí. Už kdysi dávno byla definována bývalým panem prezidentem Havlem „blbá nálada“. Její navozování snad někteří mají v popisu a náplni práce, a její udržování též. Dalším oblíbeným, rychle se šířícím a nejužívanějším termínem je „stres“. Máte z toho nervy? Člověk náhle zapomene, že má v hlavě zdravý rozum a místo reálného nazírání, přemýšlení, uvažování snadněji přijme to, co je mu vehementně podsouváno. Geneticky jsme prý předurčeni k lenosti a k vynakládání co nejmenších sil pro jakýkoliv účel. Volíme vždy tu nejkratší a nejsnadnější cestu, ale ta, bohužel, nemusí být vždy ideální a správná.

Vidíme se v dětech

V životě to nemá snad nikdo lehké, i bohatí a zdánlivě bezstarostní žijí v jakémsi napětí, často bývají zamyšlení a duchem nepřítomní. Nejsou snad šťastní? Pocity štěstí však existují. Dosáhnete nějaké mety, určitého cíle, zadostiučinění, povýšení, vrcholu kariéry, zamilujete se, narodí se děťátko – prostě jste úplně prostince a obyčejně šťastní. První, co uděláte, zaklepete to na dřevo, protože víte, že ono pomíjivé štěstí může být jako plachý motýl. Protože máte již něco odžité, máte zkušenosti a všechny svoje chyby vidíte právě třeba na svých dětech. Ti nejmenší ještě netuší, jak těžké je žít, a nikoli jenom existovat. Jsou naší budoucností a každá maminka či táta by udělali cokoliv, aby se jejich děti měli lépe a nikdy ničím nestrádali. Samozřejmě, že existují výjimky, ale ty potvrzují pravidlo. Málokdo si však připustí, že všechno co bude, co nás čeká a co nás nemine, je veskrze v našich rukou, jenom částečně dílem náhody. Potom je tedy více než nutné být vždy a na vše připraven, stát nohama pevně na zemi a mít se o koho opřít. Pokud vám alespoň minimální opora stále chybí, zapřemýšlejte, jak si nějakou přičarovat. Protože čas letí a samota zpravidla nebývá dobrým společníkem.