George Michael rozhodně patří mezi „anglické klenoty“. A protože mám ráda dobrou hudbu, nebude asi překvapením, že mám pro hudbu George Michaela obecně slabost a asi nejsem sama. O to více mě těší, že jej má ráda rovněž má drahá polovička z Latinské Ameriky. Nevím, jak se to mohlo stát.. I když znal George Michaela jeho Careless Whisper, Last Christmas od Wham, na kterém řada z nás vyrostla, neznal. O to větší potěšení být tou první, kdo mu tento vánoční hit pustil.. Už se těším až si se mnou vystřihne vánoční taneček. A protože je před námi krásné období, ke kterému George Michael neodmyslitelně patří, rozhodla jsem se udělat jeho rozbor charakteru dle astropsychologie..
Jenže rozebírat George Michaela není jednoduché, protože i když mám před sebou jeho astrologický radix na papíře, vzápětí si vybavím jeho mediální obraz a vnitřní boj, jež se sebou sváděl po mnoho let, bude si to ode mě vyžadovat mnoho empatie.
Asi to z vás řada lidí netuší, ale mezi námi chodí malé procento těch, kteří musí do svého astrologického radixu takzvaně dorůst, respektive přestat potlačovat sebe. K takové situaci dochází u těchto lidí kvůli někdy osobní volbě potlačit sám sebe vlivem emocionálních traumat, PTSS, adopce, kvůli sociálnímu tlaku apod. Každý si v sobě nese pocit sebezáchovy a v případě nutnosti tedy udělá vše, aby přežil. Bohužel to sebou může nést spoustu negativních vedlejších jevů, kterými se pak tito lidé snaží kompenzovat to, že vlastně nemohou či neví, jak mají být sami sebou. A přesně to byl případ George Michaela.
Astropsychologie si nedokáže „vycucat z prstu“ talent u žádného člověka, protože nepopírá genetiku. A proto se opravdu nebudu zaobírat jeho talenty, ale výhradně jeho charakterem.
George se narodil, jako komplexní osobnost, která ke svému projevu potřebovala zatraceně mnoho tolerantního, otevřeného, liberálního prostoru, protože jedině v něm by se cítil natolik přirozeně, aby se jeho identita mohla sebevědomě rozvíjet. No, to se bohužel nestalo..
Ve všedním životě se od mala projevoval nesměle, citlivě, empaticky, s touhou po bezpečném zázemí, jež by mu umožňovalo svobodný rozlet následovat jeho četná vnuknutí. Tato nesmělost jej ovlivňovala po podstatnou část jeho života.
George se narodil, jako nesmírně bystrý, vtipný, inteligentní, sociální, šarmantní, komunikativní člověk, který velice rychle chápal, velmi rád se bavil různými klukovskými blbostmi a měl nesmírnou zvědavost vůči všemu kolem. To čemu se věnoval ho muselo předně bavit, aby u toho chtěl / dokázal setrvat, a tím rozhodně hudba byla. Zároveň hudba pro něj byla dostatečně podnětná, protože patřičně stimulovala jeho proměnlivý intelekt, srdce a vlastně pro něj sehrávala roli „lékaře“. Právě tato touha po zábavě, zvídavost po nových podnětech, jej motivovala vystupovat ze své „komfortní zóny“ a projevovat se trochu více otevřeně.
Jeho vědomá nesmělost se ale už od dětství střetávala s vnitřní touhou uskutečnit své vize o seberealizaci. Dosáhnout v něčem úspěchu, věnovat se něčemu, kde bude dosahovat stabilně pokroku. Stát se někým, kdo si zaslouží respekt, uznání, úctu, ocenění a obdiv ze strany druhých za všechny jeho činy v tom směru.
Ve své duši byl velice hrdým člověkem, který svět kolem vnímal na základě svých vysokých ideálů spojených se zcela jasnými představami právě v tom směru, kým by se měl stát a čeho přesně by měl dosáhnout. Tyto představy pochopitelně vyvolávaly jeho vnitřní náročnost, neboť vždy se chtěl stát někým větším a být ještě lepším. To mu pochopitelně přinášelo problém vypořádávat se situacemi, když nebyl dle svých představ ten nejlepší. A o to větším rozčarováním (vnitřním zklamáním, bolestí) trpěl, když se jeho představy srážely s realitou.
Jeho duše byla světlem, které ho provázelo ve tmě a přinášelo oheň do jeho poněkud chladné podstaty. Proč chladné? Čtěte dál a dozvíte se..
Chcete odhalit tajemství, jak poznat nevyrovnaný protějšek? Získejte 30 min online kurz zdarma! Získat jej můžete zde.
George Michael byl ve své duši „rytířem“, který chtěl bojovat a vzpírat se proti všemu špatnému a podporovat ty, kteří potřebovali dodat kapku odvahy, i když on sám v tom směru se sebou vždy zápolil.
George se narodil s přirozenou potřebou emocionálně a sexuálně experimentovat, a nebýt v tom směru omezován, souzen či nucen se přizpůsobovat. George ze ze své přirozenosti nenarodil s žádnými předsudky. Vlastní přizpůsobování si chtěl vždy vybírat, nikoliv k němu být z vnějšku donucen. Jenže doba, v které mu bylo 20 let ještě plně nepřála liberálnímu, otevřenému projevování vlastního citového světa a odlišných sexuálních potřeb, jež nespadaly do „hlavního proudu“.
To, že byl schopen mít po nějakou dobu vztahy se ženami, pro mě není vůbec překvapivé. Protože on byl typem člověka, který byl po dlouhou dobu od své emocionality, sexuality odpojen, což způsobovalo jeho chlad a uzavírání se do sebe. George trpěl sklony zadržovat, negovat nebo zamlouvat své city. Následně si tuto absenci autentičnosti a potlačování vynahrazoval skrz extrovertní typ života nebo v jiné podobě útěku před sebou samým (návykové látky, kterého je hudební průmysl plný).
Toto odpojení u něj vznikalo z důvodu, že trpěl po dlouhou dobu sklony analyzovat sám sebe – doslova se v sobě patlat, a přitom hledat pro své pocity logické odůvodnění, které ovšem nemohlo existovat. Navíc měl tendence své pocity velmi zpochybňovat a prostředí, v kterém se vyskytoval tomu jen logicky nahrávalo. Trpěl sklony svým pocitům nevěřit a jeho iracionální obavy – být sám sebou, způsobovaly velký strach otevírat se druhým. To je doslova vražedná kombinace.. Jenže George to dělal, aby se vyhnul bolesti a dalším problémům. Bohužel ve výsledku právě tento jeho postoj probouzel jeho ještě větší nespokojenost, sebekritičnost, mentální chaos a neklid.
Pokud by Geroge Michael dokázal efektivně ovládat, ale přitom nepotlačovat své emoce a obavy, ke vztahům by přistupoval s vysokými etickými nároky. Zřídkakdy by úmyslně ve vztahu lhal, chovat se neslušně, nečestně. A především by se stál více vyrovnaným.
George si vybral pro sebe tu nejlogičtější, nejpřirozenější volbu. Tou volbou bylo klamat, lhát sobě / druhým, přizpůsobovat si vyznění pravdy, a skrývat svou skutečnou, citově a sexuálně komplikovanou podstatu, která se poměrně těžce setkávala se schopností fungovat v monogamním, dlouhodobém vztahu, i kdyby nebyl gay.
George i kdyby nebyl gay, potřeboval by neskutečně tolerantní protějšek, který by jej nijak a nikdy ničím neomezoval, a zároveň byl by schopen zvládat jeho proměnlivé nálady. Dále držet tempo s jeho četnou touhou po změnách kvůli jeho nelásce k nudě a tolerovat jeho silnou touhu družit se, i kdyby to byl každou chvíli někdo jiný. George opravdu nemohl nikdo držet na „vodítku“, a z logiky věci pro něj bylo obtížné se vztahu hluboce odevzdat, neboť potřeboval mnoho prostoru pro své volné dýchaní. Právě proto pro něj bylo velmi těžké najít někoho, kdo bude schopen akceptovat a zároveň milovat „všechny jeho tváře“, o to spíše a více by je pak mohl mít rád i sám George…
George potřeboval jemný protějšek s velkým pochopením k jeho potřebám. To mohlo Georgovi pomoci ve vztahu zakotvit a lépe nahlížet do potřeb svého srdce a odhalovat je. Pokud se tohle Georgovi nepoštěstilo, pocity a nároky druhých vnímal spíše, jako pro sebe ohrožující, a mohl je dokonce odsuzovat, jako příliš majetnické, žárlivé či utlačující. Přitom mohlo jít o zcela zdravé, vztahové potřeby. Jenže George Michael na to měl zkrátka jiný pohled.
Mezi námi jediné „vodítko„, které kdy existovalo bylo to, co si George stvořil sám pro sebe kvůli vlastní potřebě sebezáchovy – obavám vypořádat se s vlastními „kostlivci ve skříni“. I když později toto vodítku strhnul, stejně nebyl schopen najít klid a vyléčit své tolik zkoušené srdce, duši.
Paradoxní je, že George u druhých mohl poměrně lehce vyvolávat dojem, jak touží po bezpečném a na citech založeném vztahu, jež by mu pomohl vypořádat se s vlastní vrozenou rozpolceností. A to v tento moment neberu raději ani v potaz jeho sexuální orientaci, jež tuto rozpolcenost po nějakou dobu logicky ještě zesilovala. Právě proto George přitahoval často protějšky, co jej mohly dusit svou péčí, něhou a pozorností. Jenže George Michaela příliš úzké vztahy dusily.
Už tak složitá povaha George Michaela byla bohužel „obohacená“ o nejistotu, rovněž jako o vrozené, silné pochybnosti, které pramenily z toho, že George chtěl být dokonalý a dosahovat dokonalých výsledků. Vždy velmi toužil potom, aby jeho mimořádné výkony vešly ve známost a rozhodně mu v tom směru nechyběla píle, pracovitost a vysoké tempo. Jenže jeho nesmělost jej brzdila v tom, aby své schopnosti a výkony uměl prodat. Musel v tom směru získat sebevědomí a povědomí, že je věci schopen dělat, rozhodovat a organizovat sám. Jak všichni víme, to se mu nakonec podařilo.
Pokud v dětství neměl dostatečně podporující zázemí, které by v něm vybudovalo zdravé sebevědomí, tyto pochybnosti u něj narostly během dospívání obřích rozměrů a způsobovaly jeho četné úzkosti z vlastního výkonu.
Georgios Kyriacos Panayioto (jeho celé jméno) by se nikdy nestal Georgem Michael, pokud by se po jeho boku nenašel někdo, kdo by v něj věřil, a podporoval jeho rozlet a velikost. Během tohoto procesu jeho transformace, na něm podobná nesmělost nebyla moc poznat, protože George uměl před širší společností bravurně prezentovat přímočarost, vášeň, mužskou sílu, odvahu, dynamičnost, energii a spontánnost.
Na příkladu George Michaela můžeme jasně vidět, jak je neuvěřitelné důležité usilovat o to, abychom se co nejdříve stali sami sebou, což si vyžaduje popasovat se i s tím nejhorším z nás. Protože čím déle k tomu budeme sbírat odvahu, tím větší daň za to jednou zaplatíme. George Michael za svou svobodu zaplatil mnoho…
Doufám, že se vám tato krátká ukázka rozboru dle astropsychologie líbila. Brzy se můžete těšit na další.
Získejte okamžitý přístup k mimořádným slevám, exkluzivním videím, radám pro osobní rozvoj, vztahy a mnoho dalšího. Jako dárek získáte 10% slevu na všechny služby! Navíc se dozvíte jako první o nových rozborech slavných osobností. Přihlaste se k odběru.. > zde
A autorce: Jmenuji se Mirka Bittner a na profesionální úrovni se astropsychologii a koučinku věnuji 14 let. Rozebírání lidí je má obrovská vášeň, kterou „trpím“ už od dětství. V kombinaci s mou velkou emocionální inteligencí přináší rozbory s výsledky, které lidem berou doslova slova z úst. Miluji pomáhat s transformaci života a díky mému přístupu se transformace u druhých děje rychle, efektivně a na hluboké úrovni.