Proč?

Na některé otázky se těžko hledá odpověď. Je to, jako když se malé dítě neustále na něco vyptává a dospělí jsou už v koncích. Rádi by řekli pravdu, ale neznají ji. Ptají se svého nitra, své intuice, chytrých knih nebo strýčka Googla co říci a pak jim svitne malilinkatá naděje, že právě takhle by to mohlo být relevantní.

Otázky a odpovědi

V jedné dětské písničce se dítě neustále ptá: Proč kopřiva pálí? Proč se lenoch válí? Proč jsou v sýru díry? Proč mají raci kníry? Proč má zebra proužky? Proč má škola zkoušky? – Odpovědět si lze otázkou: A proč na takové otázky nevymyslet třeba vtipnou, ale zajímavou a inspirativní odpověď, která povede k dalšímu přemýšlení a možná i ke zdárnému „rozklíčování“ dané záhady?

Stačí se jenom pořádně zamyslet

Faktem je, že ptá-li se dítko, snažíme se mu vysvětlit věci tak, aby vše pochopilo, aniž by muselo být použito ono okřídlené a nic neříkající „Pro slepičí kvoč!“ I taková banální řečnická otázka může být vyřčena nejenom v proslovu, článku, pojednání, úvaze, ale můžeme si ji položit a klidně pokládat i vícekrát za sebou každý sám sobě. Taková sebereflexe je velmi vzácná, ale o to více účinná, jsou-li odpovědi, jimiž si odpovídáme, pravdivé a upřímné.

Kudy kam

Někdy se člověk ztratí na své cestě životem. Nevědomky se sám sebe ptá: Co jsem udělal špatně? Jak bych se zachoval, kdybych měl opravný pokus? Jsem spokojený se svým životem? Co se mi na něm nelíbí, nebo naopak líbí? Nejlépe zafunguje taková malá písemná práce s přehnutým listem papíru – v levé polovině se ptáme a ve druhé si odpovídáme. Je to tak snadné! I tak jednoduše se můžeme vymanit z osidel nástrah a najít zpět ztracenou životní rovnováhu. Uvědomění si sami sebe je mocnou zbraní v našich rukou.

Pravda a lež

Někteří lidé si lžou do kapsy. Nemají odvahu přiznat si chybu, kterou stále opakují. Nebo si možná pletou pojem být šťastný s pojmem mít všechno. Ono strádat se nemusí jenom fyzicky, psychické tápání je mnohem více vysilující a v hektické době někdy nezvladatelné. Zeptejme se sebe, jak se máme, co nám chybí, po čem toužíme, čeho bychom jednou chtěli dosáhnout, co bychom chtěli umět, zvládnout, mít, vlastnit, učinit, změnit nebo po sobě zanechat. Možná, že by takový seznam mohl být pro další životní kroky kohokoliv z nás docela užitečný. Jenomže vždy po jedné otázce se nabízí hned druhá: Co pro to můžeme udělat? – A tohle je přesně tak chvíle, kdy lhát si do kapsy nevede k ničemu.

Na všem hledej dobré

Mnoho lidí kolem nás je pesimisticky naladěných. Za vším vidí a hledají potíže, aniž by tam byly, ale budeme-li je přivolávat, ony se mohou vážně přihodit. Být šťastný a spokojený znamená především způsob, jak vnímáme sebe a své okolí. A co vy? Vidíte to černě, nebo bíle, nebo snad černobíle? Při podrobném prozkoumání je jasné, že svět i my vyzařujeme barvy. Díky oné vesmírné pestrobarevnosti není den šedivý ani nudný, díky oné barvité energii se naproti v zrcadle neodráží šedivá stařena, ale oslnivá krásná žena. Kéž je každý kousíček našeho já nabitý energií a chutí do života i v této době, která konec konců zase není tak špatná. Jak říkávaly naše babičky a prababičky: Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůře… Nebo to vidíte jinak? Odpověď je na každém z vás.