Klientka, která se mnou spolupracovala čtyři měsíce a nyní pro mě odvážně chystá video referenci, mě inspirovala k napsání článku na téma, jak se z Čechů během posledních čtyř let stali „experti“ na dávání rad ostatním.
Upřímně, ještě před patnácti lety byl člověk, který rozdával rady druhým, ale neuměl si poradit sám, považován za pokrytce. Pokud totiž radíte druhým a zároveň máte v životě neustálý chaos, nezvládáte své emoce a soudíte ostatní, pokrytectví je nasnadě. Patřím ke generaci, která to tak vnímá.
Před žádným ze svých klientů jsem nikdy nehrála hru na dokonalost. Vždy jsem otevřeně sdílela, čím jsem si prošla – bez sebelítosti, s typickým úsměvem, a přiznala, co mi pomohlo se s těmi situacemi vyrovnat. Nikdy jsem netrpěla depresemi, vyhořením ani hlubokými úzkostmi, protože se umím zdravě regulovat. Dělám to už od svých 23 let a za dva měsíce mi bude 41. Spočítejte si, jak dlouho v tom mám praxi.
Ti, kdo mě sledují, vědí, že žiji v zahraničí, jsem vdaná za cizince a máme dceru. Žiji běžným rodinným životem a prací, jako každý. Neberu si osobně všechny nepříjemné věci, které mě potkají, protože vím, jak na ně reagovat. A pokud by někdo nevěřil, klidně během konzultace otočím kameru k oceánu nebo ukážu rodinnou fotografii. Jsem ale člověk, který si pečlivě chrání své soukromí. Nejsem příznivcem sociálních sítí a nemám potřebu svůj život vystavovat. Důležité je pro mě to, že na mém malém ostrůvku jsou ti nejbližší spokojení, zdraví a schopní zvládat život, aniž by se zlomili.
Vše, co na sítích sdílím, musí být autentické – zkušenosti, které jsem sama zažila. Příčí se mi předstírat něco, co nejsem. Proto se ani nesnažím přejímat obsah jiných zahraničních, virálních, digitálních tvůrců, kteří sbírají tisíce lajků. Sleduji pár z nich, ale kdybych jejich videa přeložila a prezentovala jako vlastní, nebylo by to upřímné. Až to uslyšíte takto od dvaceti lidí najednou, všimnete si, jak se vzájemně kopírují. V Česku se to samozřejmě děje a všichni si myslí, že stejně neumíte anglicky.
Doba se vážně změnila a občas postrádá logiku. Existují dokonce lidé, kteří si myslí, že já a celý můj projekt jsme výtvorem umělé inteligence. Netuším, kdo jsem tedy byla před šesti lety… ale žerty stranou. Nemám iluze, že má slova odradí ty, kteří se po přečtení několika knih o osobním rozvoji cítí připraveni dávat rady ostatním. Někteří prošli těžkým obdobím, zvládli ho a nyní mají pocit, že jejich posláním je vést druhé. Další si jednoho dne řekli, že budou „dělat tu pěknou práci z domova a radit druhým“. Samozřejmě to často může být kombinace těchto věcí. V Česku si to takto řekly tisíce lidí. Jedna uživatelka na sociální síti Threads to trefně vystihla: „V Česku je nyní více koučů než těch, kteří potřebují koučovat.“. Během posledních čtyř let, i vlivem Covidu, se v této oblasti začalo amatérsky sebevzdělávat mnoho lidí. Mnozí z nich nabyli přesvědčení, že tím dosáhli osvícení. A samozřejmě, česká nátura v duchu „vím všechno“ v kombinaci s tendencí srovnávat a komentovat, kdy je mnohým bližší cizí neštěstí, tomu jen nahrává. To je ten „český paradox„.. Tolik lidí se sebevzdělává, a přesto nakonec zůstávají uvězněni ve srovnávání s ostatními a jejich souzení.
Ráda bych vám ale otevřeně napsala, že tomu, čemu budete čelit, nemá většina lidí schopnosti vzdorovat. Proč? Pokud nemáte stranou dva miliony korun, budete muset ovládat webdesign, online marketing (jako profík), sami si postavit a spravovat web (ten web totiž budete muset měnit mnohokrát za rok), zvládnout produkci tuny obsahu pro sociální sítě po dobu minimálně šesti měsíců, a možná pak začnete vydělávat kolem 15 000 Kč měsíčně. Marketing na sociálních sítích má momentálně velmi malý dosah a není to levná sranda. Budete se muset rovněž naučit pracovat s množstvím aplikací. Celý proces často trvá i dva roky, požírá váš čas víc než osm hodin denně, a nyní tolik moderní „termín“ – komfortní zóna pro vás prakticky přestane existovat. Tento projekt se stane vaší snídaní, obědem i večeří. To je realita, kterou vám skoro nikdo neřekne. Mohu to říci, protože jsem nezačala během posledních čtyř let. Po skoro 16 letech jsem jinde.
Chápu, že je stále těžší se v tom množství lidí, webů a sociálních sítí orientovat, zvlášť když tolik lidí přebírá obsah od ostatních a ztrácí se jasnost, kdo co skutečně vytvořil. Autenticita, důvěryhodnost mizí a nakonec téměř každý říká totéž s jediným cílem – prodat. A tak to dělají takřka všichni úplně stejně.
A pro všechny ostatní, kdo hledáte profesionála, možná si začněte všímat, zda je onen člověk autentický ve svém obsahu, a zda ve svém životě má opravdu stabilitu. Pokud tam stabilita je, zároveň veřejně nepláče, jak prožil vyhoření, deprese, úzkosti (vše je to marketingová manipulace), není ale až příliš dokonalý (skoro superman), má za sebou dlouholetou praxi, není to opravdu náhoda. Takový člověk si se sebou evidentně umí poradit….. A když si umí poradí se sebou, dokáže pro vás udělat ještě něco lepšího…